Sluneční příběh – část čtvrtá
Trávili jsme spolu další krátké chvilky, posedávali na lavičce. Pozoroval jsem ji proti slunci, nevím co mě v tu chvíli hřálo víc. Snažil jsem se zapamatovat si spoustu toho co mi říká, ale někdy to bylo těžké, zvlášt když si lehla na záda a vyhřívala se jako nějaká drobná šelma nebo když si hrála se svými vlasy.
Začalo to mít i stinnou stránku, ta divná nervozita, jiná a spíš nepříjemná nevolnost, hlavně těsně před naším setkáním. Většinou to zmizelo v její blízkosti, ale nebylo to už pravidlem. Navíc tu bylo stále to nesnesitelné vedro, ve dne i v noci. Pokoušeli jsme se ochladit ve fontáně, dováděli jak malé děti, procházeli se po oblázcích, cákali na všechny a všechno kolem a hlavně na sebe navzájem.
V místech kudy prošla jsem dlouho poznával její vůni. Párkrát i tam kde zaručeně být nemohla. Připadal jsem si nesčetněkrát jako nějaký stopař. Usídlila se mi v hlavě, jako ten každodenní společník, ke kterému si každý v nitru promlouvá. Už jsem věděl proč. Pořád jsme si povídali o každodenních maličkostech, životě, o minulosti, knihách. Její svět začínal být tak odlišný, i ona to nejspíš pomalu poznávala. Ztrácel jsem se a byl víceméně zmatený, s některými těmi svými trápeními jsem se jí svěřil, aspoň do současné chvíle si to myslím.
Mohl jsem s ní zkusit být přece víc, určitě bych mohl. A já pořád jen psal, povídal a užíval si ty společné okamžiky. Jako bych to prožíval úplně poprvé a vlastně možná že tomu tak i je, tohle určitě ano. Až později mi došlo že jsem ani nevěděl jak to cítila ona. Propadal jsem představám, zapeklitým představám. Opouštět skutečnost nebývá zcela správné.
Sliby na přesný počet pokračování už raději příště dávat nebudu.
Další části Příběhu: První, Druhá, Třetí, Čtvrtá, Pátá, Šestá
Tagy: příběh