za.bavtese.info

Znáte to. Ráno se prostě zrovna nevyvede. Nechce se vám vstávat hned po prvním zazvonění budíku a pak se najednou rozhodnete, že byste ten autobus mohli možná ještě stihnout.

První co jsem nestihl bylo si dát něco k snídani, sklopil jsem do sebe alespoň rychle schlazený čaj dolitím vody z kohoutku a hurá na bus. Rána první – varování, rychlík už je fuč. Naštěstí za několik minut má dorazit courák. Lovím peníze v peněžence a ouha, pár drobných a pětikilo – to nebude mít asi autobusák radost, ale ještě v tuhle chvíli doufám, že mi to projde.

Autobus dorazil tak ňák podle jízdního řádu, nastupuji a samozřejmě výraz řidiče mě ujistil že to tentokrát neprojde, vše korunováno ještě ukázkou jak má prázdnou tašku na peníze a jen drobné ve “strojku” (běžně se v ní povaluje několik větších bankovek – ale tahle byla jak po vymetení). Obracím se do téměř prázdného autobusu s prozbou jestli někdo nemá na rozměnění, ale bez nějaké valnější reakce. Dohodnu se tedy s řidičem, že si to doběhnu rozměnit.

Vybíhám teda ven a i když jsem si to nejdřív namířil ke kiosku přes silnici (kde je nějaká děsná fronta) nakonec jsem to stočil do trafiky abych nemusel se prodírat tím davem a přebíhat silnici. Přeběhnu přes trávník, chodník a vytahuju inkriminovanou pětistovku. Prosím o rozměnění a paní bez vahání s úsměvem dodává “To máte na autobus co?”. Podává mi dvě dvoustovky a dvě padesátíkoruny. Poděkuju a vyrážím zpátky ať na mě nečekají dlouho opět sprintem.

A teď se to stalo, probíhám zafixovám pohledem na autobus jestli tam ještě stojí přes chodník kolem nějaké paní. Když v tom jsem zaslechl podivný zvuk připomínající odvíjení vlasce z rybářského navijáku, chvilku na to se mi začíná něco motat mezi nohy až nakonec po několika krocích v plném běhu zastavuji. Otáčím se vlevo a najednou mi vše dochází, během svého sprintu jsem proběhl mezi paní a jejím yorkšíráčkem skrytým v trávě, které poutalo samonavíjecí vodítko, to ten divný zvuk. Pejsek se právě zvedal z nedobrovolných kotrmelců. Úplně zblblý jsem se vymotal z vodítka a alespoň se paní omluvil (i když to patřilo spíše pejskovi) a doběhl autobus. Celou cestu do Prahy jsem dumal nad tím jestli je psík v pohodě, doufám že to přežil ve zdraví. Takže ještě jednou sorry.

PS: Patrik mě ráno v tramvaji ujistil, že tihle malí pejsci vydrží fakt hodně, tak mu budu věřit.

Tento příspěvek byl vložen 29. 5. 2008 (Čtvrtek) 20:11 a je umístěn v Ostatní. Můžeš sledovat reakce pomocí RSS 2.0 feedu. Můžes přeskočit na konec a zanechat vzkaz. Pinging momentálně není dovolen.